Rút 1,1-17 Matouš 1, 1-6
Listina rodu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova. Abraham měl syna Izáka, Izák Jákoba, Jákob Judu a jeho bratry, Juda Farese a Záru z Támary, Fares měl syna Chesróma, Chesróm Arama. Aram měl syna Amínadaba, Amínadab Naasona, Naason Salmóna, Salmón měl syna Boaze z Rachaby, Boaz Obéda z Rút, Obéd Isaje a Isaj Davida krále.
I.
Advent – to období nám také připomíná naše lidské stezky, do nichž vstupuje nečekaně spása. Ale i to, jak my lidé na tu spásu trpělivě čekáme. Nebo: máme čekat. Advent nám připomíná, jak se Bůh na ty naše lidské stezky vydal a vydává.
Z historického pohledu nám advent také připomíná, jak ty stezky vyšlapával Bůh a jeho lid s ním před námi. Konkrétně: v Izraeli.
I Ježíš měl tak svoji rodinnou historii, lidský rodokmen předků. Asi netřeba připomínat, že nespadl z nebe. I to, že Ježíš byl jedním z nás, žádný nadčlověk, tohle nám jeho rodokmen říká. V Ježíšově rodokmenu to bylo podobné jako v těch našich rodokmenech. Byli tam lidé řekněme V.I.P., honorace, „šlechta“, které s pýchou připomínáme, když se představujeme. Právě třeba král David, byť bible si ani tohoto zástupce této šlechty nijak neidealizuje. David ani jiné králové nejsou žádná moudrá paní kněžna z Babičky.
Ježíšův rodokmen ale také připomíná z hlediska obecných měřítek lidi, se kterými bychom se nechlubili. Existence pro mnohé nepřijatelné – třeba prostitutky (Rachab). Jsou tu ale také lidé nenápadní, vlastně normální, obyčejní. O nichž se nepíší dějiny, lidé zapadlí v dějinách. (Ale i dneska se vracíme k těm bezejmenným, kteří otáčeli kola dějin. Projekt Paměť národa to dokazuje naprosto přesně.)
Jedněmi z takových obyčejných, normálních lidí v Ježíšově rodokmenu byli Rút a Bóaz.
Když pátráme po vlastní minulosti, minulosti vlastní rodiny můžeme mít různé motivy. Ale zajímavější než tyhle motivy je, že tohle pátrání zostřuje naše vědomí pro budoucnost. Že i po nás přijdou další generace, kterým svou vírou či nevírou, svými činy či ne-činy nějak připravujeme podmínky pro jejich přítomnost. „Genetická výbava“, prostředí, klima, v němž člověk vyrůstá – na tom v dějinách prostě také nějak záleží, ale ještě víc záleží, jak a díky čemu se s nimi vyrovnáme. Záleží na úsilí, v němž člověk myslí na budoucnost, v němž se snaží dělat to nejlepší pro své děti. Jsme vedeni k zodpovědné přítomnosti, aby budoucnost našich potomků byla k žití.
Ale Bůh do toho stejně dá něco, co se nedalo plánovat. Co je nové. Co se nedá odvodit z našich skutků. Ani z těch dobrých. Z toho, co se našim předkům povedlo, a co naopak pokazili (rozvedli se, propili cihelnu…). Bůh do těchto proher dává svůj advent.
II.
Mezi Ježíšovi pramatky a praotce patřili také Rút a Bóaz. A jejich nenápadný příběh, který je součástí židovského kánonu. (Židé čtou tuto knihu o svátcích darování Desatera/Zákona, my v té době slavíme letnice, vznik církve, vanutí Ducha). Z dnešního pohledu bychom řekli, že tento příběh je taková starověká love story. Love story, která ale začíná dramatem, tragédií. Při níž by asi mnohý člověk ztrácel chuť žít. A neviděl by, co a jak dál. Rodinná tragédie Noemi: muž Elímelek a dva její synové zemřeli. Úplná hrůza. Zůstaly jí jen dvě snachy, které Noemi navíc odrazuje od toho, aby s ní cestovaly domů do Betléma, odkud pocházely. Obě snachy jsou totiž Moábky, což jsou bibličtí arciprotivníci Izraele. A Noemi jim tak, při návratu domů do Izraele, nemůže nabídnout žádnou budoucnost. Jedna snacha po Noemině naléhání zůstává doma, druhá, Rút, však Noemi neopouští a říká: „Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt.“
Příběh najednou získává nový, nečekaný, dobrý směr. V jeho pozadí je totiž Boží advent. Rút bere na sebe úděl Noemi, bere vážně Hospodina, Boha Izraele. Spojuje svůj vlastní život s lidem, který nebyl její. Chová se zde podobně jako ten známý novozákonní Samařan. Překračuje hranice náboženství, etnicity, pro takřka nepochopitelnou lásku k ženě, která se stala její rodinou skrz naskrz.
„Ať se mnou Hospodin udělá, co chce,“ říká (Rút 1,17) Nepřipomíná vám to něco? Ano: Podobně potom zareaguje Marie na zvěstování, že se se jí narodí syn.
Po skoku do této nezajištěné situace začíná nečekaný zvrat té tragédie. Rút se nakonec uprostřed Božího lidu „dobře vdá”. Najednou nastávají uprostřed té mizérie zázračné příhodné okolnosti. Rút potkává Bóaze. A Boaz není žádný gauner, domácí násilník, ani bačkora… Bóaz je – řekněme dnešním jazykem – autentický muž. Který ji doslova vykoupil z její bezvýchodné situace. Neboť ten, kdo se jí jako vdovy měl podle tehdejších zvyklostí ujmout – ten nejbližší rodinný příslušník – o ní nestál.
Bóaz vykupuje Rút z jejího podřadného a bezprizorního postavení a pomáhá tím samozřejmě i Noemi. Právě tohle zvláštní vykoupení přispělo do mozaiky příběhu.
Zajímavostí tohoto příběhu je, že o Bohu se v knize sice mluví, ale spíš skrytě, nenápadně. Jako by se právě v této rovině už objevoval Kristův příběh, takto jedná Boží království mezi námi. Tak tiše, skrytě přichází advent.
III.
Tahle love story je součástí Kristova životního příběhu a jeho lidské přirozenosti správně. V každé kapitole knihy objevujeme, jak silná je láska, víra i naděje. A zároveň objevujeme, že v Ježíšovských lidských dějinách se mísí tragika, zrada, odpor s nebojácnou rozhodností, která připravila nové podmínky pro další život. Rút a Bóaz netušili, že jsou doslova fyzicky součástí lidského příběhu mesiáše. Stejně jako netušila Marie, co se rýsuje před ní, a přece tomu všichni řekli ano. Nechali advent skutečně přijít.
Co z toho?
Advent a příběh Rút připomíná: je zde a vždy tu byla Boží kontrakultura. Ten Boží adventní pohyb proti hořkosti, trpkosti a tragice, kterou lidské dějiny a lidské příběhy tak často mají. Jsou tu nečekané zvraty vykoupení!
Je tu ten nečekaný velký zvrat Kristův. Slovo se stalo tělem. Je tu zvrat v našich životech. Naplnil se čas, podmínky se vyladí a ono to jde. Vše ukazuje k tomu Božímu „Ano“.
V době plné tragédií, kdy se lidem sype život kvůli kovidu a opatřením (krachují podnikatelé, lidem vypadávají příjmy, ekologická krize, kterou teda zatím až tak nepociťujeme, zvyšující se státní deficit, atd.) potřebujeme být vylaďováni na ten postoj víry, že uprostřed těžké situace tu náhle od Boha může přijít nečekaný zvrat k nadějné budoucnosti. A také touto nadějí nesené a proměňované přítomnosti. To je advent. Právě proto je Rút i Marie součástí mesiáškého příběhu, právě proto jsme součástí mesiášského příběhu také my…