Lukáš 23,47 (1. čtení: Marek 15,1-47)
„Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: ,Tento člověk byl vskutku spravedlivý.´“
I.
Ježíšova smrt na kříži byla justiční vražda. Ryzí nespravedlnost. Kříž – to je kromě mnoha významů také symbol toho, jak to mezi lidmi chodit nemá. Mezi jednotlivci, ve společnosti, v politice, v náboženství. Soudní systém nemá sloužit k odstraňování nepohodlných politických odpůrců. Náboženské spory, pokud už nim dojde, se nemají řešit hrozbou institučního násilí a vůbec žádného násilí.
Kříž je kromě mnoha významů prostě symbol lidského hříchu – osobního a institučního. Jak to mezi lidmi chodit nemá, ale bohužel v dějinách stále znova chodí. A také se opakuje to, že takováto nespravedlnost je vydávána, maskována za spravedlnost, smysluplný, nutný čin, který přeci něčemu důležitému pomůže či zabrání. Stále znova si je třeba připomínat, že mnozí tehdy Ježíšovu popravu viděli jako spravedlivý trest. Byl potrestán jako spiklenec, rozvraceč národa, jako politický povstalec. Ten, kdo ohrožuje národní bezpečnost.
A mnozí v Ježíšově odsouzení a popravě viděli také projev spravedlivého Božího trestu. Vždyť se stavěl Bohu na roveň. V chrámě, nejsvětějším místě židovstva, prováděl podivné happeningy, rušil veřejný pořádek, Rouhal se. A kdo „bude lát jménu Hospodinovu“, je hoden smrti, a sice podle jedné pasáže v 3. knize Mojžíšově (Lv 24,16)
Zastavme se však u toho, že ta Ježíšova smrt žádný takový smysl neměla. Nic, co si od ní její aktéři slibovali, nepřinesla. Ani politický klid, ani náboženskou stabilitu, nic. Ano přinesla mnohé. Ale ten její vyšší smysl, který je pevnou součástí křesťanské víry, totiž že Ježíš zemřel za nás, pro nás, že jeho smrtí jsme byli vykoupeni, nebyl hned zřejmý. A to, že tomu tak málo rozumíme, snad je i nějak důležité. Abychom předčasně nedávali smysl nějakým hrozným věcem. Třeba proč někdo vážně onemocněl, proč někdo musel tragicky zemřít. Nikdy takový vyšší smysl neobjevíme, to je skutečně tajemství, které bude zjeveno až na věčnosti.
Prostě to byla nespravedlnost a zbožně zamaskovaný nesmysl. Podobně jako na Ukrajině – pod zbožnými deklaracemi a řečmi o denacifikaci. Ruský diktátor Putin rád cituje písmo, křižuje se a agresi na Ukrajině ospravedlňuje, že její cíle jsou naprosto pochopitelné a ušlechtilé. Je to agresivní válka vedená lidmi, kteří raději žijí sešněrováni, ve strachu, pod zbožným praporem, kteří možná i věří, že konají Boží vůli, nebo jakousi vyšší spravedlnost. Ale přitom páchají hrozné činy. A rozsévají jen nesmysl.
II.
Pod křížem však přeci jen střípky pravého smyslu, a tak i střípky naděje, nalézat můžeme. Jako snad i v každé zlé a nesmyslné situaci, jaké život může přinášet. Pod křížem stál setník, voják. Možná jeden z těch, kdo Ježíše přibíjel na kříž. Takových umírajících odsouzenců už asi viděl. Rutina, pro něj běžná věc. Teď je to ale jiné. Něco je jinak. A ten říká tu památnou větu: „Tento člověk byl vskutku spravedlivý.“ Člověk, který právě vystupuje z mašinérie zla, který neví, co ho ještě bude čekat, ale jehož život už asi tváří tvář tomuhle ukřižovanému nebude život takový, jako doposud. Padají mu šupiny z očí, vyjevuje se mu pravda o tomto muži, a možná o pravých motivech a smyslu celého toho dění. Předzvěst té události, o kterou si budeme připomínat v neděli. Události, která vyjevuje ty pravé motivy každého zla: Touha po moci. Po vlastním prosazení. Strach o život. Pokřivený obraz Boha. Napadá mě, třeba i závist – že někdo prostě závidí to, když někdo žije láskyplně, ve smyslu, ve svobodě, v odpovědnosti. Byť vždy riskantně, s otázkami, omyly. Právě tohle, tuhle radost, tuhle naději, tuhle Boží solidární lásku uváděl Ježíš do praxe a stavěl tak často na hlavu to, co bylo zažité, oficiální, ztuhlé.
Jako by se tohle ostatně ukazovalo i na té Ukrajině: závist z toho, že ti druzí se nejen mají lépe materiálně, ale mají podmínky k takovému životu, který se dá žít svobodněji, barevněji.
A to je ten život, život ve svobodě, spravedlnosti, v radosti, v riskantní odpovědnosti, život v naději, že vše dobré a smysluplné a radostné v lidském životě najde plnost v Božím království. Tomuhle životu chtěli zabránit ti, kteří kříž stavěli, ale nepodařilo se jim to. A žádným novým stavitelům křížů či odpalovačům raket či někdy třeba jen zraňujících slov se to podařit nemůže. Tento život, který má základ v kříži a té události, kterou si budeme připomínat v neděli, je tak mocný, že i setníkům, přibíjejícím na kříže dokáže prorazit jejich ztuhlé srdce a přivést je k vyznání: „Tento člověk je vskutku spravedlivý“. Ať i my jsme takoví setníci, ať i na Ukrajině a v Rusku je co nejvíce takových setníků. Ať co nejvíce lidí takto velebí Boha.