Mt 2,1-12
I.
Do Jeruzaléma přicházejí tajemní mudrcové, astrologové, z neznámé východní země. Jsou to pohané. Ti, kdo by o Hospodinu a jeho pomazaném neměli mít ani ponětí. Z dobového židovského pohledu jednoznační šarlatáni a podezřelí kouzelníci. Evangelista Matouš nám však naznačuje, že tento předsudek o nich jen tak platit nemůže. Tito pohané od počátku ví, co chtějí. Chtějí se poklonit židovskému králi. Nikoliv však králi Herodovi, ale židovskému králi právě narozenému. A tento král není jen tak někdo. Mudrce k němu vede hvězda. Vypravěč nám tímto pohádkovým motivem naznačuje: mudrci ví, za kým je hvězda vede a kdo za tím vším astrálním pohybem stojí. Tím, kdo je vede, je Hospodin sám. Co však zatím mudrcové netuší, je místo, kde se má ten král narodit. A tak se v Jeruzalémě poptávají:„Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“
Ti mudrci se zdají být možná trochu naivní. Jakoby jim nedocházelo, že se mohou dostat do pěkného maléru. A že mohou toho právě narozeného židovského krále ohrozit. A ten malér je již tu. O poutnících z východu se dozvídá Herodes Veliký, reálný politický vládce provincie Judeje, římského protektorátu. Herodes je spíše rádoby král, král loutkový, kolaborant římské moci. Ovšem má vliv, moc a hodně mu na ní záleží. Proto se mu ani nemůžeme divit, že se „znepokojil“, doslova zděsil, když se dozvěděl, že někdo hledá židovského krále, ale rozhodně ne jeho. A neznepokojil se jen on. Celý Jeruzalém s ním. Herodes má strach ze svého možného rivala, obyvatelé Jeruzaléma mají možná strach z Herodova strachu a jeho důsledků.
Herodes tedy jedná: svolá si servilní duchovenstvo velekněží a zákoníky lidu“ a ptá se ho, kde se má „Mesiáš narodit“. A Herodes asi tuší, že ten druhý židovský král není jen politickým rivalem. Tuší, že je ve hře něco více. Servilní duchovenstvo spojuje s Herodem asi mnoho společných témat. A tak Herodovi ochotně sdělují, co chce slyšet, místo narození toho zázračného dítěte. Odpovídají v souladu s tehdejším očekáváním mesiáše: Podle proroka Micheáše se narodí v Betlémě.
A mudrcové přicházejí se zprávou, že se tento král již narodil! Ovšem ony církevní hierarchy to však nechává podivuhodně chladné. Nevyvozují z toho žádné důsledky. Neradují se. Nedávají se na cestu s mudrci, aby se očekávanému mesiáši šli poklonit. Natož aby jim došlo, že Herodes má asi jiné plány, než zbožné rozjímání u kolébky malého Ježíše. A nebo to ani vědět nechtějí? Protože si chtějí v poklidu dále žít, chtějí mít klid na práci? V každém případě se stávají se Herodovými komplici.
A tuší ti mudrci, co má Herodes za lubem? Netuší, jaký je Herodes pokrytec a manipulátor? Zdá se, že zatím nikoliv. Herodes si je nechá tajně povolat a zatahuje je do svých plánů. A ty vypadají velmi zbožně. Vyzývá mudrce a posílá je tam, kam chtěli jít: do Betléma. Z mágů se mají stát Herodovi kriminalisté, vyšetřovatelé. Nemají však nikoho zatknout, jen podat informaci o hledané osobě. „Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti,“ „Jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit.“ A mudrcové „krále vyslechli a dali se na cestu.“ Opět, ani stín podezření. Zdá se, že Herodovi důvěřují. A snad mu jsou i vděčni. Vydávají se na cestu. A opět je vede ta zvláštní hvězda. A ta je dovádí k cíli. Na místo, kde leží ten, koho tak touží vidět. V Betlémě nachází toho druhého krále. Ten je ještě novorozenětem. Je to však král jiné kategorie než všichni králové našeho světa. A už vůbec to není král typu Heroda, je odlišný od všech Herodů, od všech moci- a pomstychtivých politiků našich dějin. Království tohoto novorozeněte není z tohoto světa. Je to král, králíček, který nebude hájit izraelské národní zájmy. Nebude mít moc vysvobodit Izrael z jeho poddanství Římu. Zmůže však mnohem více. To více však není na první pohled tak zřetelné. Jak řekl anděl Páně Josefovi ve snu: Mariin Ježíš vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.
Mudrcové jsou tedy u cíle své cesty „Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí.“ Ta jejich radost byla něčím více než jen radost z miminka. Vánoce jsou více než oslava dětství, více než svátek pro děti. Ta jejich radost byla radost těch, kteří zakoušejí, že v jejich životě jedná Bůh, že je vede, že se jich dotýká. Jejich radost je radost z přijaté, darované spásy. Podobně se radovali a padali na kolena lidé, kteří se později setkali s dospělým Ježíšem. Podobně se snad v nitru zaradoval římský voják, když u kříže umírajícího židovského krále vyznává: „On byl opravdu Boží syn!“ (Mt 27, 54) Podobně se radovali učedníci, když se setkali se Vzkříšeným. Něco podobného zažívá kdokoliv, kdo se setkává s živým Kristem.
„Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země.“ Nyní se jim ve snu ukazuje, kdo je Herodes a jaké měl úmysly. A oni tomu hlasu ve snu důvěřují a do Jeruzaléma se nevrací. Mudrci se nám zdáli na jednu stranu příliš důvěřiví, naivní. Skutečně možná v první chvíli nedohlédli na dno Herodovy osobnosti. Možná byli důvěřiví. Možná byli naivní. Možná byli trochu jako děti. Ale příběh nám zvěstuje: otevřeli se Bohu a dítěti, v němž se objevil. A protože byli takto otevření, zachránilo to život jak jim, tak i tomu dítěti a také nám. Nakonec uměli rozsoudit, kdo je skutečně důvěryhodný, koho je třeba poslouchat, a koho nikoliv. Cesta mudrců ve skutečnosti ještě neskončila, odchází proměněni tím zvláštním králem, jinou, pozměněnou cestou. Možná i jinou, pozměněnou duchovní cestou než tou, po které šli předtím, než se s Ježíšem setkali tváří tvář. Ježíš nikoho nenechá neproměněného.
II.
Tento král, narozený v Betlémě navždy a nevratně proměnil náš svět. Tento alternativní židovský král porazil to, co na sobě nese znamení herodovského kralování. Tento král otevírá nám, stejně jako mágům, vnímavost pro Boží stopy, Boží znamení. Díky tomuto králi můžeme být obezřetní vůči „Herodům“, vůči jejich našeptávání a svádění z cesty. Vůči Herodovi ve vlastním nitru, vůči všem Herodům, ať mají jakoukoliv podobu, kteří neodkrývají své karty, kteří maskují své pravé úmysly, kteří maskují svůj strach velkými slovy. Díky tomuto králi můžeme následovat Boží vedení a „nevracet se k Herodovi“.Již není cesta zpět do říše iluzí a falešných idyl, kde je vše rušivé retušováno a potlačováno. Nemusíme si již více přikrašlovat a zjednodušovat skutečnost zdánlivě jednoznačně namalovanými obrazy.
Svět Heroda však nás však stále bude lákat možná zastrašovat, abychom se k němu vrátili. Neboť Boží království je stále v našem světě v plenkách, stále obrazně řečeno leží v jeslích. Stále jsou pronásledováni a vražděni agenti tohoto alternativního betlémského krále. Všichni ti, kdo žijí z jeho Ducha a zasazují se o jeho říši lásky a spravedlnosti a odpuštění. A nemusí se jednat se jen o pronásledované křesťany v našem světě. A ti pronásledovatelé mohou být stejně tak i lidé, kteří říkají Ježíšovi: „Pane, Pane.“
Boží království v našem světě stále je v betlémských jeslích, a tak stále musíme zápasit o to, abychom tomu betlémskému dítěti důvěřovali, že skutečně ten náš svět proměnil. To Kristovo království je sice stále v betlémských jeslích, stále je skryto pod znamením kříže, ale už tu je, už se nám narodilo a žádný Herodes ho již nemůže nikdy umlčet.