L 21, 25 –33 (1. čtení: Iz 63,15–64,3) „Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře. Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti nebeské se zachvějí. A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. Když […]

Mt 21, 1–5 (1. čtení: Iz 42,1–9) Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a u ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: ´Pán je potřebuje.´ A ten […]

Mt 25, 31–45 I. Zdá se, že toto podobenství mluví jasnou řečí: každý křesťan a každá křesťanka, každý člověk má pomáhat, sloužit, konat diakonii. Jasněji a jednoznačněji se to snad v bibli neříká. Nebo slovy římsko-katolické tradice: samozřejmým a nezbytným důsledkem křesťanské víry je konání skutků tělesného milosrdenství. Těch je sedm, šest z nich je formulováno přímo na základě tohoto […]

L 17,11-19     (1.čtení: Iz 53) Je to takový divný příběh, bratři a sestry. Nadpis, který mu kdysi před mnoha staletími někdo dal, mluví o uzdravení deseti malomocných, ale o žádné zjevné uzdravení nejde. Chybí uzdravovací formulka… (i když našel se jeden rukopis Lukášova evangelia, kde tu uzdravovací formulku, zjevně nějaký mnich – opisovač, dopsal, asi mu to taky bez […]

I. Člověk se nikdy nenachází v neutrální duchovní zóně: to je jedním z důrazů křesťanství (ale už i židovství). Buď je člověk na straně Boží, či na straně opačné. Ta opačná strana se dá vyjádřit různě: na straně zlých sil, zlých duchů, zla. Na straně ďáblově: to je asi nejsilnější výraz. Tento dualismus Boha a jeho protějšku však není absolutní. […]