Matouš 4, 1-11a
Dnes je třetí neděle postní. Má starocírkevní název Oculi, podle 25 Žalmu, kde se říká: „stále upírám své oči k Hospodinu, on ze sítě vyprostí mé nohy“. Takovým základním textem postního období je však ten symbolický text, který čteme v Matoušově evangeliu na počátku 4. kapitoly, text o tom, jak se Ježíš postí na poušti 40 dní a jak je ďáblem vystaven trojí zásadní zkoušce.
Říká se té zkoušce „pokušení na poušti“. Ona tato Ježíšova první zkouška, na začátku jeho působení, je opravdu spíš pokušením, než děsivou zkouškou, kterou byla ta zkouška poslední – zkouška utrpení při ukřižování. Vzpomeňme na pokušitelská slova jeho protivníků: dokaž své mesiášství tím, že sestoupíš z kříže. Zde, na poušti, zlo nezastrašuje Ježíše hrozbou smrti, ani utrpením – ďábel naopak pokouší, nabízí, svádí.
V moderních jazycích rozlišujeme mezi slovy zkouška a pokušení. Zkouška může být pořádným trápením, a pokušení naopak bývá značně lákavé, vábivé. Biblická řečtina však zná slovo peirasmoz, což je jak zkouška, tak zároveň i pokušení. Je v tom moudrost biblického poznání, že každá zkouška je pokušením vyhnout se jí a každé pokušení je zároveň zkouškou, zda nepodlehneme svodu a nenecháme se zlem zkorumpovat.
Příběh Ježíšova pokušení (či jeho zkoušky) na poušti připomíná spíše přátelskou teologickou disputaci plnou lákavých nabídek, je to opravdu jiné, než byla strastiplná zkouška (pokušení) na kříži. On totiž ďábel,když potřebuje někoho opravdu získat na svou stranu, aby se stal jeho aktivním spolupracovníkem, nikoli jen trpným, ze strachu sloužícím nástrojem, většinou láká, svádí, málokdy zastrašuje – nanejvýš obě varianty chytře kombinuje.
Však také ďáblu se říká Lucifer, tj. nositel světla, něco jako osvětový pracovník. Dokonce se zlo nebojí citovat Bibli – ďáblova slova na poušti o tom, že andělé snesou Ježíše z chrámu dolů, aby se nezranil, jsou citátem z 91. žalmu. Apoštol Pavel ve druhém dopise korintským křesťanům varuje: „Dejte si pozor! Sám satan se převléká v anděla světla, není tedy nic překvapujícího na tom, že se jeho služebníci převlékají za služebníky spravedlnosti“.
Vždycky se přeci slouží zlu s nějakou ušlechtilou demagogickou výmluvou: jednou je to ta spravedlnost, jindy je to čistota víry, jindy čistota rasy,opět jindy vědecký světový názor, či „spravedlivá“odplata, či „naše oprávněné zájmy“,záchrana míru, obrana území, …… každý si může dosadit, co je mu libo. Jen opravdová lidská zrůda si přizná, že zlo, kterému se upsala, je skutečným zlem. Naprostá většina z nás si pro své zlé úmysly najdeme ušlechtilou výmluvu.
Ta pokušení jsou vlastně stále stejná, jako byla u Krista tam na poušti. Je to nejprve pokušení konzumního, požitkářského stylu života – udělej chleby. Ale nejenom chlebem živ je člověk! Konečně se dnes začíná mluvit o mezích růstu celého našeho bohatého světa, stromy prostě do nebe nerostou, náš konzumní styl života je slepá ulička a je pro planetu nebezpečný. Kdyby každý ze 7 miliard obyvatel této planety měl třeba jen auto, jako máme my, tak se do roka na planetě všichni udusíme. A současný koronavirem způsobený půst od všelijakého cestování po světě, létání letadly, půst od zábavního průmyslu atd. nám ukazuje, že ono to vlastně jde, když se chce. Tedy – ono se sice pro naši hamižnost nechce, ale nyní prostě musí.
Druhé pokušení je to pokušení zázraku – skoč z chrámu.Lidé touží po zázracích, po důkazech! Nechce se nám jen důvěřovat, chceme mít jistotu! Žel, církev často v dějinách zázraky předstírala, inscenovala, jen aby lidé uvěřili a byli více poslušní. Lidé si prostě vždy přejí, aby nemusili o lepší svět zápasit sami,ale aby se proměnil svět najednou, zázračně! Kolik již jen i v politice bylo všelijakých lžimesiášů chlubících se zázraky v hospodářství – vzpomeňme na Hitlerův hospodářský zázrak třicátých let. Kolik lidí mu uvěřilo! A byli další! Ale sám Ježíš říká, že žádný zázrak jako důkaz nám dán nebude a že je to jen pokušení.
Třetím pokušením je pokušení použít zlé prostředky k dobrému cíli – pokloň se zlu, ďáblu. Pokušení získat moc, aby se mohlo rychle a účinně prosadit Ježíšovo evangelium. Ďábel nabízí Ježíšovi absolutní moc – jen je třeba se ďáblu, zlu upsat. Všichni tohle kritérium známe. V kolika jen pohádkách to je: stačí se upsat krví – a pak můžeš všechno, na co si pomyslíš. Ježíš však říká ďáblovi to, co neřekl doktor Faust: „Odstup Satane, jedině Bohu se budeš klanět a jen jeho uctívat.“ To jest: jen dobrými prostředky můžeš dojít k opravdu dobrému cíli.
Zlo vždycky hraje na naši naivitu, hloupost, ambice, poživačnost, touhu po jednoduchém a černobílém světě. Je tomu tak vždycky a v každé době. Ďábel je podvodník, láká a slibuje lákavě snadná, černobílá řešení lidských problémů. Jenže my musíme mít odvahu si uvědomit, že prostě neexistují jednoduchá řešení. To jen ďábel podvodně disponuje odpověďmi a řešeními, která by všechny problémy života rychle odklidila ze světa.
Ony i takové zdánlivě zbožné odpovědi, jako: „Stačí, kdyby všichni lidé uvěřili v Pána Ježíše, a hned by všechny problémy zmizely“ – i to jsou jen nebezpečné fráze. Víme právě i z Bible, že to není až do konce světa možné.Vždycky budeme žít ve světě, kde se bude prolínat svatost s hříšností a kde platí, že i spravedlivý hřeší sedmkrát denně. Ti, kdo slibují, že na zemi rychle zařídí ráj, obvykle z něj udělají dřív nebo později peklo. Jako třeba ten Hitler.
Příběh Kristova zápasu s pokušením, které na sebe bere onu podobu dobra, je stále aktuální. Na začátku jedenadvacátého století žijeme totiž manipulováni zlem, jeho mocenskými či komerčními zájmy častěji, než o tom víme, či alespoň tušíme. Ten biblický ďábel neměl k dispozici ještě tak rafinované prostředky, jako má dnes – manipulaci pomocí reklamy, medií, internetu – není jednoduché si v tom všem zachovat zdravý rozum a kritické myšlení!
Vidíme to třeba v politice, jak manipulovatelní jsme právě podle toho, jaký máme zdroj informací. Na základě záměrně šířených falešných zpráv se Britové odtrhli od Evropské Unie, na základě falešných zpráv byl zvolen americký prezident – ostatně i ten prezident náš. Pomocí falešných informací lze ohloupit lidi, rozpoutat válku, cokoliv. Bohužel, lidé jsou ochotni jít za kýmkoli, kdo jim něco slíbí, nebo jim něčím nažene strach. Nebo většinou obojí dohromady.
Každé nedělní kázání by však mělo končit evangeliem, tj. dobrou, nadějeplnou zprávou. Připomeňme si proto nakonec, že dobro zatím vždy v dějinách nakonec nad zlem vyhrálo. A to zásadním způsobem, jak o tom mluví zvěst o Ježíšově kříži, jak si to budeme o Velikonocích, zejména v neděli vzkříšení připomínat. Je to vlastně až k nevíře, že vždycky, i po těch nejstrašlivějších údobích dějin, jako byla třeba před 70 lety skončená druhá světová válka, jako byl holocaust, či jako byla morová rána za třicetileté války, vždycky se lidé dokáží znovu vzchopit s pomocí Boží k dobrým věcem, k životu v lásce a míru.
I z té současné virové nákazy se vzchopíme. Jenom si potom, až nákaza přejde, ohlídejme bedlivě, abychom si uhájili vrácení všech lidských práv a všech svobod, které jsou vinou pandemie takto zúženy. Mnohým světovým, i našim českým mocným se nákaza velmi hodila, pomohla jim odvést pozornost od vlastních problémů, nejsou všichni, jako italský prezident. Dejme si pozor, aby se v tom výjimečném stavu nezalíbilo.
Ale ještě jednou zpět k Evangeliu: Je to opravdu až k nevíře, jak se vždycky lidé dokáží znovu vzchopit s pomocí Boží k dobrým věcem, k životu v lásce a míru.! Tedy vlastně: je to právě k víře! Vede to k víře, víře v Evangelium.
Amen.