Matouš 13, 44–46
„Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole. Anebo je království nebeské jako když obchodník, který kupuje krásné perly, objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji.“
I.
Tato Ježíšova podobenství patří k těm nejkratším. A také k těm asi srozumitelnějším. Tajemné X Božího království je zde přirovnáváno k tomu, čemu rozumíme bez větších výkladů i dnes: k cenným věcem. Království Boží to je hodnota, cennost uprostřed pole našeho světa, kterou máme hledat, objevovat a dobře s ní zacházet.
Podívejme se na ta podobenství blíž: Když čteme pozorně zjistíme, že to první podobenství, o pokladu v poli, tak trochu provokuje. Řadí se k těm podobenstvím, v nichž Ježíš nesamozřejmou a tajemnost Boží přítomnosti, jeho Království přibližuje skrze pochybnou lidskou činnost nebo skrze pochybného člověka. Vzpomeňme na podobenství o nepoctivém správci, který fikaně získal zpět alespoň část majetku svého Pána, s nímž špatně hospodařil. Na jeho závěru je Ježíšova provokativní, pohoršlivá poznámku, že synové světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější než synové světla. (L 16)
V čem provokuje podobenství o pokladu? Když si tu situaci představíme: tak nejdříve je tu někdo neznámý, který ten poklad skryl. Nevíme, co to je, ale nejspíš peníze. A proč to skrýval? Před kým? Když někdo něco skrývá vědomě, a zvláště pokud jde o peníze, často jsou za tím pochybné motivy – schovat třeba lup, kořist. Ale motivy mohou být i právě opačné – schovat cennost je potřeba, aby se nedostala do nepovolaných rukou.
Boží přítomnost, Boží věc ve světě: to je jako poklad! Je skrytá, ne na první pohled viditelná. Je pod povrchem. Tam, kde se zdá, že nic zvláštního není. A vždy musí nazrát čas, než dokážeme a můžeme tento Boží poklad poklad objevit. Kdy jsme schopni porozumět, co nám Bůh říká. Ostatně Ježíš sám, hlavně tedy podle svědectví Markova evangelia, také určitou dobu skrýval poklad Božího království před širší veřejností. Ale moc se mu to „nedařilo“. Protože Boží věci se chtějí projevit, a také se projeví.
A pak je tu v tom podobenství ten druhý, kdo ten poklad najde. Zase neznáme bližší okolnosti: nevíme za jak dlouho ho po ukrytí našel? Dny, roky, desetiletí, staletí? Pátral po něm? Dnes třeba i s detektorem kovů… Nebo ho našel náhodou, jak se to někdy stává při archeologických výkopech či stavebních pracích? Prostě ho našel, nastala ta pravá příležitost, nazrál čas.
Ten člověk našel poklad na poli, které mu očividně nepatřilo. Mohl by ho vyhrabat a nahlásit to majiteli. A nebo poklad odnést. To se rovná vlastně krádeži. On se rozhodne pro „třetí cestu“: Poklad zase zahrabe a uchýlí se ke lsti. Která ovšem od něj vyžaduje totální investici. Velký risk. Nejdříve musí prodat vše, co má. Nevíme nic o jeho majetkových poměrech. Každopádně si spočítal, že cena pokladu je daleko vyšší než to, co doposud vlastnil.
A pak tu je ten, komu patří to pole. Od nějž ten nálezce to pole koupil. A zamlčel mu, co tam našel. Neboť majitel pozemku by podle tehdejších zvyklostí měl na tento majetek nárok.
Malá vsuvka: podle našeho práva je jeden z trestných činů zatajení věci. Tím se ovšem míní věc omylem ztracená, nikoliv úmyslně skrytá. A to je právě to, co dělá poklad pokladem: poklad musel někdo úmyslně skrýt. A také to musí být věc velké hodnoty. A také není možné se dopátrat, kdo je její současný vlastník.
Nalézt Boha. Nalézt jeho vztah k nám. Nalézt v sobě Boží dary. Nebo je nalézt u druhého, aniž by si toho byl sám vědom. To je příjemné. Nejde však o to jen objevit. Jde o to ten poklad také získat, začít ho užívat, něco s ním podniknout. Jde o to chytnout a chytat životní šance za pačesy. A není až tak rozhodující, kolik se čeho kdo zbaví. Co všechno potřeba opustit. Učednictví, život s Bohem – to vždy s sebou nese opouštění starého, riskování. Odvaha investovat svůj život, a do něčeho na první pohled pohoršlivého, bláznivého. Podobenství nás láká: to pouštění starého je jen jeden aspekt. To hlavní je ta radost. Vše bledne před radostí z nalezeného pokladu Božího království.
II.
Pak je tu podobenství o perle. To je podobné tomu předchozímu. Ale je zde trochu jiná situace:
Máme tu obchodníka s luxusním zbožím. Ten svůj poklad neobjeví náhodou, jako ten první muž. Ale jeho nález souvisí s jeho živobytím. Reakce obou mužů je však podobná – oběma se dostalo životní šance, kterou chytili za pačesy. Obchodník zde nejedná nezákonně. Každopádně nám zde Ježíš jako toho, na kom chce ukázat povahu Božího království, ukazuje příslušníka skupiny, kterou bychom asi hned s Bohem nespojovali: byznysmena, chladně a pragmaticky uvažujícího obchodníka. Ale i ve světě racionálního byznysu se najde chvilka, kdy se někdo odváží investovat vše, co má. Tahle vzácná perla se nevyrovná všem těm obyčejným perlám, s nimiž obchodoval doposud.
Co ze svých nálezů ti muži vyvodili, už se nevypráví. Je to otevřené: tak jako i zacházení s tím pokladem, který máme, s Ježíšovými slovy, s Božím slovem, s jeho přítomností v našem životě.
Jsme zváni hledat a užívat ten poklad Božího království, který v Ježíši skryl ale i odhalil Bůh. Ježíšův Duch nás vede odhalovat vzácnost Božího království. A to také třeba tak, že objevíme, jaký poklad máme v tom druhém člověku vedle nás. Často to netušíme ani my sami, jaké poklady se v našich hlubinách ukrývají. Pátrejme po těchto pokladech a vzácných perlách!