L 6,36 1. čtení: Lukáš 1,46-55
„Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.“
I.
Milosrdenství – to je v letošním roce je ústřední téma hesla Jednoty bratrské pro rok 2021. Pro zajímavost – milosrdenství bylo v roce 2018 ústřední hodnotou naší diakonie, každý rok si tam připomínají jednu ze svých 4 hlavních hodnot jako je společenství, naděje a profesionalita.
Rok milosrdenství tedy máme i my: to samozřejmě neznamená, že bychom letos měli být více milosrdní než loni či příští rok. Tím, že ústřední ne snad hodnotou, ale vlastností, kterou si máme přivlastnit a trénovat ji, je milosrdenství: to nám může připomínat, že celý náš život, jak osobní, tak i ten profesní má provázet milosrdenství.
II.
Co to však milosrdenství znamená? Ano, o tom se nejlépe vyprávějí příběhy. Známe příběh o milosrdném Samařanovi. Ale zkusme se teď zaposlouchat čistě do toho slova: Jednak slyšíme „srdce“, jednak „milý“. Milé, milující srdce. Milosrdcatost. To slovo si čeština vypůjčila z latiny, kde milosrdenství znamená miseri-cordia.
Srdce, láska, milování: to znamená také cit. Hlavně sou-cit. Byť láska se netýká jen citu. V křesťanské tradici slovo „láska“ i „srdce“ cit zahrnuje, ale je víc než to.
Židé nechápali „srdce“ jako to místo v člověku, kde sídlí jen cit a emoce a které je v opozici vůči rozumu: Jak se někdy říká v různých heslech, třeba „Volím srdcem, ne rozumem!“. V biblické tradici je srdce místo, kde se rozum, cit a vůle sjednocuje. Být milosrdný tedy také může znamenat: mé srdce, mé nitro, celý já, tedy jak mé myšlení, tak cítění a jednání je určováno láskou.
A láska – to je v biblické tradici něco, co je především zdarma, platí bezpodmínečně, nehledě na osobní kvality toho, ke komu se milující srdce obrací. Je to postoj navzdory. Ne náhodou je to Ježíšovo slovo v oddílu, kde Ježíš vyzývá k té nejnáročnější podobě lásky – totiž k lásce k nepřátelům.
III.
Milosrdenství. Zaslechli jsme tam tedy to srdce. Spojené s milováním, láskou. A nebo také s milostí. Slovo „milost“ známe tedy z církve, z bible. Ale také z filmů či literatury: když někdo volá „milost!“ tváří tvář namířené zbrani lupiče. Nebo známe prezidentskou milost, odpuštění trestu odsouzeného z humanitárních důvodů. Láska, to se týká Boha a člověka. Ale milost: to je čin, který je vyhrazen jen a jen Bohu.
Je to přitom nezasloužená dar Boha člověku. Bůh dává člověku amnestii, odpouští mu hříchy, vysvobozuje ho z vězení začarovaných kruhů jeho života: a to bez předchozích podmínek. Na tuto milost člověk nemá žádný přirozený nárok a může ji jen vděčně přijmout.
Boží milost a milosrdenství. To je zjednodušeně řečeno vlastně totéž. Milost či milosrdenství Boží – to je základem veškeré naší lásky milosrdenství. Že Hospodin je Bůh milosrdný, že jeho milosrdenství je od pokolení do pokolení, to je základní motiv bible. A téma těch základních novozákonních podobenství: o Otci, který běží obejmout svého ztraceného syna. Nebo i to známé podobenství o milosrdném Samařanovi. Ten výklad není příliš obvyklý, ale i tak se dá chápat: ten Samařan, který nečekaně pomohl zbitému muži – to je také obraz Boha pomáhající člověku zbitému hříchem.
IV.
Boží milost, láska, milosrdenství, boží milé srdce – to je základ toho našeho lidského, vždy nedokonalého milosrdenství. Proto asi i tak vzácně se odvážíme někoho nazvat, že je to milosrdný člověk. Když jsem k někomu milosrdný (nebo někdo ke mně) tak toho druhého vidím se zvláštním zřetelem na jeho nouzi, potřebnost. Nejdříve si asi vybavíme nouzi tělesnou – pomoc zraněnému, přijmout člověka na útěku, nasytit hladového. Mám-li takto „milé srdce“ znamená to: potřebnost druhého ve mně vyvolává soucit, nikoliv pohoršení či odpor či pohrdání či pocit nadřazenosti.
Potřebnost druhého dále nutí mé srdce k přemýšlení o tom, jak mu správně pomoci. Aby ta jeho potřebnost byla odstraněna. Nebo zmírněna. A hlavně: potřebnost druhého mě vybízí k akci, ke konkrétní pomoci.
V.
Mít „milé srdce“ se netýká ale jen tělesné nouze druhého. Milosrdenství – to je také obrácení se k člověku, který je zapleten v nouzi svého odcizení, které rozkládá život.
Milého srdce není proto nikdy dost. Zvlášť v naší situaci. Kdy jsou díky epidemii ohrožena nejen naše těla. Ale také naše duše, naše nitro, které svírá strach, obavy, nejistota, smutek. Kdyby slovo „epidemie“ nebylo příliš negativně zatíženo, snad bych až chtěl říci: že to, co bychom měli chtít pro rok 2021 je epidemie milosrdenství: expanze Božího milosrdenství do našich srdcí a odtud směrem do světa. Kéž v novém roce dostáváme hojnost Boží milosti, milosrdenství, a to potom vysíláme do našich životů, do našeho světa.