Mt 6,7-13 (1. čtení: Kol 3,9 – 17)
Modléce se pak, nebuďtež marnomluvní jako pohané; nebo se domnívají, že mnohomluvností svou to způsobí, aby byli uslyšáni. Nepřirovnávejtež se tedy jim, neboť ví Otec váš, čeho jest vám potřebí, prve nežli byste vy ho prosili. A protož vy takto se modlete: Otče náš, jenž jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám viny naše, jakož i my odpouštíme viníkům našim. A neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Nebo tvé jest království, i moc, i sláva, na věky, Amen. (Kralický překlad)
Nebývá obvyklé zvolit jako text kázání Modlitbu Páně, a pokud ano, tak zpravidla jde o některou její část, některou její prosbu. Dnes ji máme před sebou jako celek. Napadlo vás někdy porovnávat s ní strukturu našich modliteb, třeba těch, které zaznívají v našich shromážděních? Zmínil jsem se o jejích prosbách. Uvědomili jste si však, že se v ní – ve vzorové modlitbě – ani jednou nevyskytují slova prosím, prosíme? A totéž platí o slovesech děkuji, děkujeme. Při tom z mnoha míst v Písmu víme, že díky a prosby mají být podstatnou součástí našich modliteb. Evangelista Matouš zaznamenal slova našeho Pána: Proste, a bude vám dáno (Mt 7,7). Proste proto Pána žně ať vyšle dělníky na svou žeň! (Mt 9,38.)! A apoštol Pavel ve svých epištolách píše: Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu (Fp 4,6). Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci (Kol 3,17). V modlitbách buďte vytrvalí, bděte a děkujte Bohu (Kol 4,2). Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás (1.Tes 5, 18).
A ještě další věc nás může – aspoň v používaném českém textu, jak v kralickém, tak i v ekumenickém překladu – v modlitbě Páně zarazit. Jsou to slovesné tvary. ● Posvěť, přijď, buď či staň se jsou tvary rozkazovacího způsobu pro druhou osobu jednotného čísla, předpokládající podmět ty. Zde však máme podměty Tvé jméno, Tvé království, Tvá vůle. Jazyky, které používají konjunktiv či subjunktiv, zde mají slovesa v tomto tvaru. Jednoduché je to v esperantu, kde rozkazovací způsob a konjunktiv splývají. Český překlad Bible pro 21. století se rozkazovacímu způsobu ve 2. osobě vyhýbá a používá modernější a lépe znějící – byť pro nás zde poněkud nezvyklé – vyjádření pomocí částice ať: Otče náš, který jsi v nebesích, ať se posvětí tvé jméno! Ať přijde tvé království! Ať se stane tvoje vůle jako v nebi, tak i na zemi.
V dalších částech modlitby je gramaticky rozkazovací způsob 2. osoby na místě, jenže oním „ty“ je zde sám nebeský Otec. Forma modlitby Otče náš je tak jiná, než tomu bývá v našich, našimi slovy pronesených modlitbách.
V Písmu v jednom podobenství nacházíme dvojici modliteb, v nichž jedna vyjadřuje dík Bohu, druhá má tvar rozkazovacího způsobu směřujícího k Bohu: Také některým z těch, kdo spoléhali na svou vlastní spravedlnost a ostatními pohrdali, vyprávěl [Ježíš] podobenství: „Dva lidé se šli do chrámu modlit; jeden byl farizeus a druhý výběrčí daní. Farizeus se postavil a takto se sám pro sebe modlil: `Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vydřiduchové, nespravedliví, cizoložníci, třeba jako tenhle výběrčí daní. Postím se dvakrát do týdne, desátky dávám ze všech svých příjmů…´Výběrčí daní zůstal úplně vzadu. Neodvažoval se ani vzhlédnout k nebi, ale bil se do prsou: `Bože, smiluj se nad hříšníkem, jako jsem já!´ Říkám vám, že tento muž, nikoli tamten, odešel domů ospravedlněn (L 18, 9-14a).
Ježíš v tomto podobenství přitakává modlitbě výběrčího daní, která žádné výslovné vyjádření díků či proseb neobsahuje. Farizeův formální dík přitom odmítá. Věty s rozkazovacím způsobem nemusejí vyjadřovat příkaz či rozkaz, nýbrž také přání, které je vlastně vyjádřením prosby; jde o stručnější vyjádření vět, které by jinak začínaly částicí kéž. V některých českých gramatikách se dokonce hovoří o přacích větách. Výběrčí daní v Ježíšově podobenství vyjadřuje pokorné, ze srdce vyvěrající přání, aby se Bůh nad ním slitoval; absence slůvka prosím zde snad dokonce ještě vztah pokory a vědomí viny zdůrazňuje.
Když se modlíme Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám viny naše, jakož i my odpouštíme viníkům našim, tak nejen prosíme o denní chléb a o odpuštění vin, nýbrž zároveň nebeskému Otci děkujeme, že nám dává denní chléb, že nám odpouští naše provinění. Aniž by se zde nějaký tvar sloves prosit či děkovat vyskytoval, jde zde jak o prosbu, tak i o dík. Věřím, že to všeobecně tak vnímáme. A i další klausule Otčenáše, k jejímuž tradičnímu překládání do živých jazyků nedávno vyjádřil výhradu papež František, je vlastně zároveň vyjádřením prosby i díků. Zatímco v kralickém překladu zní „I neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého“, moderní překlad Slovo na cestu uvádí v souladu s Františkovou ideou „Chraň nás před pokušením a vysvoboď nás z moci zlého.“
Vraťme se však ještě k začátku modlitby Páně. Vyjadřujeme zde přání, která v materiálním světě nemají obdoby, totiž aby Boží jméno bylo ve stvoření, resp. mezi lidmi svaté, aby přišlo Boží království. Přání, aby bylo zlo překonáno, aby se svět přiblížil Bohu, aby zavládl Boží mír, aby Boží království pronikalo naší pozemskou současností, tak, jak o tom mluví Pán Ježíš v jedné své odpovědi farizeům (L 17, 20-21): „Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli pozorovat; ani se nedá říci: `Hle, je tu´ nebo `je tam´! Vždyť království Boží je mezi vámi!“ Modlitba Páně nás tak vede do úzkého vztahu s nebeským Otcem, k vnitřnímu ztotožnění s Jeho vůlí, s Jeho láskou, podporuje v nás touhu přijmout Krista do svých srdcí a jít Jeho cestou, touhu žít pro Boží království.
Pán Ježíš formuluje slova modlitby, kterou díky a prosby prostupují, aniž by byly výslovně vyjádřeny. My to tak neumíme. Děkujme v našich modlitbách slovy, a při tom zároveň také srdcem. Dík znamená určitý vnitřní stav. Farizeovo děkování ve zmíněném podobenství bylo povrchní a za ním bylo tvrdé, necitlivé srdce bez jakékoli skutečné vděčnosti. Prosme v našich modlitbách slovy, a zároveň při tom prožívejme vědomí závislosti na našem nebeském Otci, který je dárcem všeho dobrého. Hledejme Boží vůli. Směřujme svými přáními, modlitbami i činy k nebeskému království. K tomu nás vede i vzorová modlitba, již nám ve svém Kázání na hoře předkládá sám Ježíš Kristus.
Apoštol Pavel vyzývá tesalonické křesťany „Bez přestání se modlete“. Modlit se můžeme nejen slovy, nýbrž i tím – a především tím, jak žijeme, myslíme a jednáme. Celé naše životy mohou být vyjádřením toho, oč se modlíme v Modlitbě Páně: „Posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé“.
Na závěr nechme zaznít Ježíšovu modlitbu ve znění překladu Slovo na cestu:
Náš nebeský Otče, vzdáváme čest tvému svatému jménu. Ujmi se vlády, ať se děje všechno podle tvé vůle jak v nebi, tak na zemi. Dej nám chléb i dnes a odpusť nám naše provinění, tak jako my odpouštíme těm, kteří nám ublížili. Chraň nás před pokušením a vysvoboď nás z moci zlého. Vždyť tobě navždy patří vláda, moc i sláva. Amen.